Když se s váma na konci fotí Mr.Wiggles a zajebe: “You are the number one band I have ever heard, playing the breaks the way it’s supposed to be done”, jste na vrcholu světa. Přesně tam se posadil po SDK Europe 2012 Champion Sound. Aspoň na to prchlavou vteřinu ho bodal do prdele vrchol a bylo úplně jedno, co se dělo předtím. Teď mu přišli dát props Les Twins. S naším brazilským perkusákem Duduem přišel pokecat Neguín. Na naší partě se totálně rozbil nejlepší b-boy spíkr MC Trix. Koho zajímá, co se dělo předtím?…
No ale pokud přeci snad jen někoho, dej si následujících pár řádek. Aneb jeden malý příběh o tom, jaké to je chodit jako provazochodec po tenké linii mezi fenomenálním úspěchem a totálním propadákem. Přetočíme se o týden zpátky. Je zhruba 1.července, do vystoupení Champion Soundu na SDK chybí pár dní a Radimovi zvoní mobil: “Ahoj, tady Vojta, zvukař, co vás zvučil loni na SDK. Ne, že by mi to snad někdo říkal a něco mi posílal, ale nehrajete letos na SDK?”, “Jasně, hrajem” Radimo na to. “Prej tam konečně budeme mít pořádný pódium a všechno bude poladěný”. “No, to právě asi ne” na to Vojta. “Jak to? Vždyť jsme na to domluvený rok, to tam musí být, ne?” “Hele, já to pódium dodávám a vím, že ho nikdo neobjednal…” Dramatická pauza… “Pošli mi ještě jednou ten váš rider, pult nemůžu mít před lidma, na kapelu bude ještě míň místa, než loni, protože tam bude LEDka… Ale nějak to vymyslíme, asi přes váš mix, jako loni”. Prima vědět. Dobrodružství máme rádi. Všeho moc škodí, ale to zmáknem, přijedeme včas a i kdybysme si měli pódium postavit sami, prostě to dáme.
Čtvrtek 5.7. Máme po vynikajícím konciku s Prago Union + Livě Band na střeše Red Bull Tour Busu na festivalu Rock For People a v dobré náladě nás Žihadlo veze do Jedovnice. V Šalingradu nakládáme Perníka s jeho světlama, zjišťujeme, že nám nejdou odemknout zadní dveře a vesele, jen vesele na místo. Tím veselí pro čtvrtek končí. Na místě je utahaný David, který vypadá, že dostal na hrb naloženo tak za deset a i když se snaží, naložíno za deset je fakt dost. Obhlídka 1. Pódium není. Jen jakási platforma, která ale nemá nohy. Stát na podlaze o nějakých 50 cm níže než je podlaha pro tanečníky? Mimo pódium, mimo střechu, mimo světlo a jaksi úplně mimo? To je vážně dost mimo. Co s tím? Nevím, nejde, není a nebude, blbý… Mocný kombo. Vypadá to všelijak. Je vedro. Nervy pomalu mění skupenství na kapalné. Přijeli jsme hrát a zatím po areálu hledáme materiál, ze kterého si postavit pódium. Trvá to asi 4 hodiny, ale našli jsme. Krásný pódium, ze skladovýho regálovýho systému jsme si dokonce udělali věž jak pro exhibici mnichů z chrámu Shao-Lin. Dneska už nestihneme zahrát nic, ale pódium máme, skvělý. Do tý doby, než se dozvíme “Blbý, tady mi okolo toho neprojdou VIP.” Jelikož jsou věty, na které odpovídají jen ruce, které se v prudkém sledu začnou vymršťovat vpřed, neříkáme raději nic.
Pátek 6.7. po epizodní zápletce s komplikovaným bydlením a vnitrokapelní rundě baseballu, vynikající snídani a občerstveni luxusním spánkem jsme ready na cokoliv. Krump workshop je opět ultimátní. Tight Eyez by klíďo vybattlil orangutanního alfasamce na Borneu i Sumatře. Nálada je skvělá, počasí slabší. Je nějakých 7 a začíná hrubě chcát. Nebe rozčesávaj blesky s takovou vehemencí, že kluci od stage od ní všechny vyhodí. Část nástrojů balíme do bannerového zábalu, část balíme do Žihadla a přes zpocené okýnko sledujeme z bezpečné vzdálenosti, jak se s tím náporem vody popere stage a areál. Někdo nás má ale rád, takže relativně za chvilku živly slábnou a v 10, kdy byl plánovaný začátek našeho hraní, už vlastně ani nekápne. Existovali 3 varianty blbá, blbá a původní. I když to vypadalo, bylo to nakonec ta, na kterou došlo. Hrát se bude.
Zapojit cajky, utřít ručníkem Bobskimu tenisky a můžeme jít na to. MC Trix uvede Championship Sound (to fakt zajebal:) ) a publikum je naše. Radimo, Watcha, El Boogie, Mrakofka a Dudu solej novej set a nový pecky. B-boys ve varu. Když skončí battle, jdou zatleskat kapele. Totální propojení. Finále navíc dávají společně s DJ Renegadem stylem, že DJ začne, pustí pecku a po chvilce jí kapela převezme. Když najede “Don’t Sweat The Technique” od Eric B. & Rakim, jdou do kolen všichni.
Máme vítěze, Champion Sound dostává aplaus ve stoje. A když za vámi přijde Mr.Wiggles a… Ale to už jsem vám říkal.
Zdravíme a děkujeme: David – nebýt tebe, možná jsme se hned otočili a jeli si někam zaplavat. Perník – díky tobě jsme tu vůbec už podruhý byly, díky tobě vůbec existuje Žampyjon Sound a díky tobě má teď i nejlepší fotoshoot na světě. Fidli – padalo hodně jmen a přívlastků a bylo to krušný, ale postavil ses k tomu sice pozdě, ale čelem jako chlap – do třetice už to musíme udělat pořádně. Díky zvukařům, stagemanagerům a všem, co nám pomohli to dát dokupy dalece za hranicemi svých povinností a toho, co bychom po nich mohli chtít. Díky našim drahým polovičkám Sabrině a Petře za pomoc na místě a fotky. A díky všem b-boys za support! Vidíme se na Outbreaku, vidíme se na The Notorious IBE, vidíme se příští rok na SDK. Spíš dříve, než později se každopádně zase vidíme!